Koně se nejedí!

Pár důvodů, proč už z principu nejím koně...
 
V současné době se objevila další v řadě „potravinářská aférka“, jejímž podkladem je fakt, že nadnárodní výrobci potravin tajně zamíchali do masové hovězí směsi maso koňské. Tajně jistě proto, že kdyby to bylo veřejně a netajně, snížil by se okruh konečných konzumentů potravin seskládaných z mnohdy náhražkových komponent. Nechci tím předjímat, ale jiný důvod mě nenapadá, vás ano?
 
Spolu s tím se objevila spousta zpráv povětšinou z úředních míst, a to na téma, že koňské maso není nebezpečné, pokud…xy  (hormony, equipalazon aj.), případně jak se dá využít na guláš, tlačenku či klobásky. Koňské maso asi skutečně není člověku fyzicky nebezpečné, ale eticky či mentálně? Žrát parťáka????
 
Císař Napoleon Bonaparte měl při svých taženích v případě opravdové hladové nouze problém s tím, že jakéhokoliv jídla lačné vojsko mu „sežíralo“ koně. Proto nechal vypracovat – po dnešním způsobu pojmenování přístupů – PR studii založenou „na vědeckém výzkumu“, která potvrdila, že koňské maso je pro lidi obecně jedovaté. Neměl k dispozici náš ekvivalent aut a jiných přesunu a kooperace schopných výrobků, ale ze zkušenosti věděl, že zrození a příprava koně je stejně zdlouhavá jako bohužel „to“, co se nazývalo Kanonenfutter. Navíc, byl v jiné situaci, dnešní Evropa nemá skutečný hlad, leda po výdělku a to za každou cenu.
 
Ostatně, co to je „mít rád koně?“. 
 
Koně nás provázejí po celá tisíciletí, bez jejich přispění bychom postavili, přepravili, nebo vybojovali hodně málo. Často se tak dělo (a děje dosud) na hranici či za ní – jejich možností. Pro některé naše výchozí kultury byl kůň i skutečným partnerem a mentálním průvodcem (jiné, barbarské, ho jedly, ale po ulovení, což je dnes asi tak, jako byste se vydali na „lov krav“). V naší době máme mnoho jiných technických prostředků, které koně pracovně nahrazují, ale přitom je stále více vyhledáváme. Patrně je to proto, že je „potřebujeme“ pro jiné účely.  Ale jíst je, po skončení jejich platné služby? Před ní?  Nebo počítat s tím, že „je zužitkuji na jatkách“, poté, co spoluprací udělají svoje? Přijde mi to nemravné. A vám?
 
Kamarádka Helena Kaše mi napsala svůj příběh:
No jo. Situace není růžová. Právě jsem vyprávěla svému muži velmi zasutou vzpomínku z časného dětství. Ještě jsem snad nechodila do školy, ale velmi mne zajímalo, "jak to bylo dřív". Týká se to mých pobytů na zemědělské usedlosti mojí babičky v Lipníku nad Bečvou. Říkalo se tam jedné stodole Konírna. Jenže koně už tam za mne nebyli. Byl tam obrovský řezací stroj na "sečku", to bylo denně (mimo zimu) sekané krmení přivezené z pole a smíchané se šrotem, co se naředěné voudou dávalo v kravíně do koryt... A kde jsou, babi koně? Ptala jsem se, neboť jsme chodili v létě "na Bečvu", koupat se, a brali sebou na ležení "koňské deky"....Prababička ztišila hlas a vyprávěla, jak za první světové války bylo období, kdy nebylo co jíst (a do rodiny počítala veškerou čeleď), takže se přistoupilo k takovému opatření, že se zabil kůň a na zahradě za kravínem se vařil v kotli. "Jak chutná kůň, babi", ptala jsem se. "Nevím", řekla prababička, "já bych to nikdy nevzala do huby". A vyprávěla o cestách bryčkou se suknem - měli v podhůří Oder ovce, výletech na saních s rolničkami v zimě,  o práci na poli...ač to řekla drsně, věděla jsem - i když jsem úplně nerozuměla co a jak, že prababička koně milovala.
 
Koně jsou - v odpovědném případě - dnes sportovci, kamarády, parťáky a to i pracovními, spojnicí s přírodou a námi samými, účelně a úspěšně pomáhají i v oboru hiporehabilitace a hipoterapie, dokonce se používají coby lektoři v leadershipu..., protože díky svým vlastnostem a schopnostem vycházejících z jejich etologie, dokážou ukázat lidem i to, co sami přes vlastní oči nevidí. Jsme slepí, ale bohužel ne bezzubí.
 
Jejich místo v našem současném lidském světě je určitě jiné, než lasagne nebo Ikea kuličky. Víte, že od roku 2006 do 2012 narostl například počet koní u nás o třetinu? A protože jsme se nestali světovou velmocí ve světě koňského sportu, ani u nás není kůň hospodářské (jateční) zvíře, asi lze dovodit, že si koně lidé pořizují, protože ho chtějí mít po boku a „jen“ k dopravě nebo přepravě to nebude....
 
Psa byste dobrovolně a nevyhladovělí na maximum nesnědli, vyjma nostalgických chvástavých vzpomínek starších pánů na jejich čas „vojny“ :-) . Koně se taky nejedí, je to stejný společenský a etický trapas, jako sežrat psa nebo kočku. Co vy na to?
 
Hana Zeus

farma Zeusov

Broumy 347, Křivoklátsko 604 256 093 farma@zeusov.cz
Vytvořeno službou Webnode