NÉÉ ZA VŠECHNO MŮŽOU KOPYTA, MŮŽE TO BÝT I OBRÁCENĚ



Příběh Natálky

Na konci července od nás směrem domů odcestovala kobylka Natálka (11 let), byla u nás na 5 měsíců na rehabilitaci kopyt a pohybového aparátu.

Natálka je původně drezúrní kůň, před příchodem k nám pobývala, ač kupodivu bosá – neokovaná – v konvenčních podmínkách stáje (box, oddělený výběh, jízdárna, hala).
Dlouhodobě měla problém se špalkovými kopyty, která vůči korektnímu strouhání do fyziologického stavu a funkce byla rezistentní – do dalšího strouhání v intervalu cca měsíc byly „špalky“ zpátky. Na kopytech bylo stále zjevné výrazné obrušování špičky a vyhýbání se zatěžování patek. Také měla problém se zády, jak pod jezdcem/sedlem, tak v bederní oblasti a s krční páteří. Dále s křivostí a špalkovitostí zadních kopyt a s následkem dřívější flegmony na zadní noze. Spěnky prošlapávala až k zemi, zejména u zadních nohou.

Poté se Natálce stal úraz na mezikosťáku (přesný moment nebyl definován, ale byl učiněn nález při zhoršujícím se kulhání), ta byla odstavena z (drezúrní) práce a dokonce měla „klid na lůžku“, tedy dlouhodobý pobyt v boxu s velmi omezenými pohybovými aktivitami.
Po odstavení z drezúrní práce (a omezení pohybu vůbec) bylo už po měsíci u další korektury vidět, že kopyta mají výrazně menší tendeci „špalkovatět“, tedy že Natálka si neobrušuje nadměrně špičky zejména předních kopyt a zatěžuje i patky.

Bylo to divné, tak jsem se začala zajímat více o pohybová schémata koně, např z videí u závodů.
Mezitím uběhl kus času a Natálka k nám na jaře přišla na plánovanou rehabilitaci, odhadem na pět až šest měsíců.

Jedna ze dvou majitelek koně Natálku občas sedlala a krátce pobývaly na travnaté jízdárně, kde jsem je doprovázela s fotoaparátem. Zajímavé bylo, že když Natálka viděla svoje sedlo, začala trojčit. Nelze říct, že by koni sedlo dělané na míru a průběžně konzultované se sedlářem, nesedělo. Ale jezdci umožňovalo sedět určitým „velmi pevným“ a pro něho bezpečným způsobem a nohy jezdce stylem sedu omezovaly lopatky koně. Dalším vlivem, který jsem vypozorovala, byly ruce jezdce v práci s otěžemi. Natálka měla od okamžiku zasednutí jezdcem „sbalenou“ hlavu cca od 3. obratle a zaťaté svaly krku a hlavy (všimněte si zaťatého svalu na konci dolní čelisti), „vypnuté“ zádové svalstvo (prohnutá záda) a do výšky vystrčenou zadnici.

 


Jednou jsme na základě domluvy s jednou z majitelek vyzkoušely „jakékoliv“ jiné trochu padnoucí sedlo (i když pro jezdce nepevné a nejisté) a začátek i pokračování práce s volnými otěžemi, aby kobylka měla možnost zapnout „záda“. Přes obranný zvyk, který se naučila v souvislosti s osedláním a naužděním, se o správné nastavení / zapojení svého svalstva viditelně pokoušela, ale v té snaze byla velká nedůvěra ve směru k jezdci. Stejně jako nedůvěra jezdce ke koni.



V době rehabilitace koně, vedle úpravy kopyt, jsem s Natálkou bez zatížení jezdcem prováděla cvičení, která jí učila / motivovala zapojovat správné svaly, uvolňovat se a snižovat hlavu, posílit měkké tkáně spěnek, být ohebnější a pružnější.

Špalková kopyta, která si Natálka sama „vyráběla“, byl důsledek obranného mechanismu pohybového aparátu při způsobu zatížení a ovládání jezdcem. V případě, že by byla okovaná a nemohla se tímto způsobem „bránit“ (obrušovat a nezatěžovat), předpokládám, že by se problém vyjevil jiným způsobem, třeba přikleknutím nebo posunem lopatek.

Natálka je aktuálně v prima koncici a pokud se majitelé nevrátí k původnímu stylu zatěžování, kde se kůň musí bránit chybným zapojováním pohybového aparátu, bude Naty už v pohodě :) Potřebuje ještě pokračovat na správném osvalení krku.


 

farma Zeusov

Broumy 347, Křivoklátsko 604 256 093 farma@zeusov.cz
Vytvořeno službou Webnode